Proč české vepřové

Je lepší?
První otázkou, která každého napadne je, zda je kvalitnější. Na to je potřeba zcela jasně odpovědět, že české vepřové maso není kvalitnější, než čerstvé maso vyráběné v ostatních zemích Evropské unie. Proč ho tedy hledat na pultech našich obchodů?

Je čerstvější!
V tom tkví jedna z největších výhod. Nejchutnější maso je vždy maso čerstvé. Každý Čech si jistě vzpomene na zabíjačku paní správcové z filmu Postřižiny. Tak čerstvé maso si však dnes již dopřeje málokdo. I tak by ale od porážky a bourání měla u čerstvého výsekového masa uplynout co nejkratší doba.

A maso mražené? Je samozřejmě bezpečné, ale je také chutné? Mražení (a obzvlášť to dlouhodobé) se na kvalitě masa a především na jeho vhodnosti ke kuchyňskému zpracování, chuti a vůni výrazně podepisuje. Nezřídka pronikají na veřejnost i informace o tom, že bylo dovezeno maso ze jakýchsi státních zásob, které již museli být vyměněny. Není tedy nebezpečné, ale již se blíží datu použitelnosti. Nemyslím si, že čeští spotřebitelé by měli fungovat v Evropě jako popelnice, do které se nacpe vše to, co ostatní už nechtějí. Cena by v případě potravin neměla být jediným argumentem.

Šetří životní prostředí
S čerstvostí souvisí i šetření životního prostředí. Ne že by čeští čuníci produkovali méně kejdy, nebo spotřebovali méně obilí. Jejich produkty však není třeba nikam převážet. Spotřebují se do pár desítek kilometrů od místa výroby a to významně ovlivňuje takzvaný carbon footprint - uhlíkový otisk, který si s sebou každý výrobek nese.

Uhlíkový otisk říká, kolik fosilních paliv bylo při produkci toho kterého výrobku použito (od samého počátku jeho výroby až do jeho spotřebování).

Chutná nám
To je samozřejmost - jinak bychom ho jistě nejedli. Chutná nám ale více než zahraniční? Ač bylo řečeno, že naše maso není kvalitnější, než například Německé, je kvalita a chutnost potravin velmi subjektivní pojem. Stravovací a kuchařské návyky se země od země výrazně liší a podle toho se dlouhá léta šlechtila v té které zemi i zvířata produkující maso. Německé a holandské maso je pro čechy obvykle velmi suché, polské zase naopak velmi tučné. To co chovají naši zemědělci, chovají proto, že to po nich už léta vyžadujeme a že nám to tak chutná.

Je bezpečné
Ačkoli by to měla být samozřejmost, není. To dokazují nedávné aféry s dioxiny v mase či s E. coli v Německu. Pro všechny by měla platit stejná pravidla - není to však pravda. Některé země občas přimhouří oči nad dodržováním některých "přehnaných" opatření. Potom ti, kdo jsou nuceni je dodržovat přesně, mají problém, jak konkurovat, protože bezpečnost stojí peníze. Ti, kdo něco mohou trochu ošidit, proto bývají schopni nabídnout lepší cenu. Ve výsledku pak může spotřebitel paradoxně preferovat právě takovéto méně bezpečné potraviny.

Navíc samozřejmě sama přeprava potravin, jejich překládání a skladování je spojeno s určitým rizikem. I když technologicky je vše vyřešeno tak, aby byly potraviny bezpečné, vždy bývá nejlepší to, co mělo nejjednodušší a nejkratší cestu na pult.

Je naše!
A konečně i trocha zdravé národní hrdosti je třeba. Proč tedy kupovat dovezené, když naše je stejné a v některých ohledech jak bylo řečeno i lepší? Proč bychom měli podporovat cizí výrobce, když nedávají práci českým lidem? Proč podporovat cizí zemědělce, když nám zpustne krajina? I srdcem je třeba vybírat - snad ta naše tlučou pro českou kotlinu.

Zdraví a vepřové maso
O vepřovém mase se traduje řada velmi zastaralých informací a mnohdy až pověr. Tou nejčastější a nejohranější je, že je tučné a nezdravé.

Jaké je vepřové maso?
Ač si to mnoho lidí nedokáže představit, prodělala jatečná prasata v posledních dvaceti letech obrovskou proměnu. Stejně jako všechny výrobky kolem nás se změnila se i prasata a vepřové maso. Kdyby dnešní prasat, která jdou na porážku, viděl můj děda, zabručel by něco v tom smyslu jako: "chlapče, takový chudinky hubený a vy už to zabíjíte? Nakrmit byste to měli!".

Dnešní prase má na hřbetě 2-3 centimetry sádla, zatímco před patnácti lety to bylo přinejmenším třikrát tolik. A stejné je to i s obsahem tuku uvnitř svalů. Z dnešních analýz vyplívá, že obsah intramuskulárního tuku se pohybuje na úrovni 2% (ve 200 gramové porci jsou 4 gramy tuku!). To jsou hodnoty, které nejsou příliš vzdálené drůbežímu masu. V USA dokonce začali propagovat vepřové maso jako "nový druh bílého masa".

O tuku a chuti
V některých případech si myslím, že dokonce zacházíme příliš daleko. Zářným příkladem takového "extremismu" je právě Německo. Pokud si dáte tamní maso, často se vám bude zdát suché a málo šťavnaté. Němci totiž využívají velmi hojně supermasné plemeno prasat "Pietrain". To poskytuje velmi (ale skutečně velmi) libové maso. Zároveň se ale některé jeho kulinářské vlastnosti velmi zhoršují. Ač se to může zdát divné, i šlechtění má nemalý vliv na chuť a a vůni masa.

Nehodlám tvrdit, že pečený bůček, z něhož odkapává šťávička je vrcholem zdravé výživy. To rozhodně ne (ale zato je to obrovská dobrota)! Ale tak jako u všeho je důležitá přiměřenost. Mnoho částí vepřového masa má vynikající dietetické vlastnosti - no a ty zbývající nám zase chutnají o to více. Držme se proto zásady: "všeho s rozumem".

-red-